Kurz Thajských masáží s Rahulem

Wow, pořád jsem plný dojmů z proběhlého kurzu. Co se dá napsat o zkušenosti tak jedinečné, obohacující a tak lidské. Zkusím to vzít popořadě...

Do Pondicherry jsme cestovali po 5 dnech strávených v krásné přírodě kolem Munnaru. Cesta byla dlouhá a tak jsme jednu noc strávili v Madurai. Chtěli jsme si rezervovat další cestu, ale vlaky byly obsazené a přímý bus do Pondi jsme taky nedostali, protože jsme chtěli jet v neděli (holiday) a navíc travel agent zmiňoval něco o těžkých lijácích v Tamil Nádu (název jednoho z největších indických států, kde leží i Pondicherry), takže některé autobusy nejely. S jedním přestupem a přes lehce trnitou cestu jsme se k večeru dostali na místo určení – do Healing Hands Centra na kraji města. Původně jsme si mysleli, že těžké deště byla jen další povídačka, jak člověku prodat dražší jízdenku, přece jenom různé prodávací triky Indů už známe. Nutno však říct, že už po cestě do Pondicherry hodně pršelo a na místě to bylo ještě horší. Healing Hands Center je normální indický barák umístěný mezi kokosové plantáže. Dole je kuchyň a dva pokoje, v prvním patře další dva pokoje a na střeše probíhají přednášky a výuka masáží. Střecha je však zakrytá jen palmovými listy a díky mohutnému dešti se tam dostalo hodně vody a koberce a matrace na masáž byly značně zmáčené. To nás donutilo stáhnout se na výuku dovnitř do menších prostorů na další 3 dny. Celý první týden bez přestání pršelo, když jsme museli do města na nákup jídla, tak jsme šli v plavkách a místy po kolena ve vodě. Naštěstí nebyla zima. Ze zpostředkovaných zpráv jsme se dozvěděli, že letiště v Chennai je celé pod vodou a připomíná spíš přístav. Lehce depresivní situace kolem počasí se zlepšila poté, co se vysušily koberce a matrace, a na střechu byla nainstalována dodatečná nepromokavá plachta, takže už pod střechu tolik nezatékalo. Mohli jsme se tak přesunout na lekce nahoru, kde bylo všechno mnohem veselejší, energie tam líp proudí a výhled do přírody je velmi uklidňující. Po prvním týdnu déšť ustal a život v Pondi a okolí se pomalu začal vracet do normálu.

Kurz byl zcela odlišný než jsme čekali. Mysleli jsme, že pojedeme dopoledne i odpoledne pořád sekvence různých technik, a že to bude čistě jen o tom naučit se dávat thajskou masáž. To se však dělo jen v odpoledních lekcích, které vedl Rahulův asistent Saddám Hussain (ano, opravdu se tak jmenuje!). Dopolední lekce od 8:30 do 12 hodin vedl Rahul a šlo o přednášky na různá témata. Taková, o kterých jsem vždycky chtěl vědět víc. Jednou byla přednáška o čakrách – jak je otevřít u sebe i druhých, podruhé o tom, jak léčit pomocí svého dotyku a energie, dál jak léčit tibetskými mísami, jak čistit vlastní tělo od různých energií, jak vyléčit migrénu a bolest hlavy, jak pomoct při bolestech zad a tak dále. Neskutečný příval praktických informací a cvičení. Bylo super, že s masážemi jsme měli už hodně předchozích zkušeností, takže jsme neměli problém rychle pochytit odpolední thajskou masáž a mohli jsme se více soustředit na trénink toho, co se dělo dopoledne s Rahulem.

Ten člověk je neuvěřitelný ve všech ohledech, nikdy jsem nikoho takového neviděl. Ve 45 letech vypadá na 20, od svých 7 let cestoval po světě, učil se pracovat s energií, léčit a pod. Měl spoustu mistrů a učitelů, od slepých žebráků, přes dalajlámu až po známé thajské maséry. Během svého života léčil třeba Keanu Reavese, Deepaka Chopru, Ammu, pracoval spolu s Matkou Terezou... Techniky léčení a čištění sbíral od šamanů, indiánů a domorodců. Specializuje se na řadu oborů – paralyzovaní/ ochrnutí lidé, autistické děti, příprava rodičů na porod, partnerství atd. Za veškeré své masáže, terapie a léčení si nikdy nic neúčtuje, peníze má pouze z učení studentů. Jeho přístup je tak pozitivní a otevřený, člověk v něj má naprostou důvěru. Většina jeho historek zní tak neuvěřitelně, přesto reálně. Skvělý zážitek přichází v sobotu, kdy po naší přednášce je vždy „healing workshop“ kdy přicházejí lidé z města, okolí i celého světa s bolestmi a problémy a Rahul jim pomáhá za přítomnosti nás, studentů. Přichází jedna stařenka, které Rahul pomocí masážních technika ulevuje od bolesti a pomáhá s Parkinsonovou chorobou, potom mladý kluk, který 3 roky bere tvrdé drogy. Zatím ale není rozhodnutý, že s tím chce přestat. Rahul mu laskavě nabízí pomoc, ale nejdřív se musí sám přesvědčivě rozhodnout. A tak je to ve všech případech, terapeut může hodně pomoct, ale nejdřív je potřeba vůle toho samotného člověka. Dále přichází mladík z nataženými hamstringy, slačna se zablokovaným ramenem, starší pán po lehkém infarktu a spousta dalších lidí, dohromady asi 20. Celá střecha je zaplněná. Na některé drobnější úkoly Rahul využívá nás studenty a můžeme si tak v praxi vyzkoušet nabyté dovednosti. Takto Rahul léčí skoro 4 hodiny, dokud už nikdo další na řadě není. I přes takové množství lidí působí svěže a spokojeně. Poslední den přijíždí i Rahulův bílý otec, který ho adoptoval v 15! letech a který se věnuje podobným oborům. Rovněž velmi inspirativní člověk.

V půlce kurzu, v neděli, je volný den, jako vždy si ráno zacvičíme, jdeme na chvíli do města a po obědě jsme pro ostatní studenty udělali workshop akrojógy. Bylo nás tu osm nových studentů (poprvé u Rahula) a tři senior studenti, kteří už v minulých letech s absolvovali měsíční školení a každoročně se jezdí zdokonalovat. Spolu s námi zde byli studenti z Francie, Belgie, Austrálie, Izraele a Holandska. Na workshopu byla sranda, akro všechny bavilo a následující dny jsem byl zasypán prosbami, abych ostatní vzal do Listu a dalších terapeutických pozic ve vzduchu. Byla to dobrá příprava na náš plánovaný workshop v Bangalore těsně před vánoci, který nám pomáhá organizovat místní kamarádka a na který se hodně těšíme.

Necelé dva týdny utekly jako voda a v pátek, poslední den kurzu nás čekal závěrečný test. Jednalo se o celou sekvenci thajské masáže, od pozice na zádech, přes břicho a pozice v sedě až k masáži hlavy. Celá sekvence je na 2 hodiny, testuje se hlavně to, jestli si pamatujeme cviky, jak jdou za sebou. Oba dva jsme zvládli test úspěšně a v pohodě. Rozhodně se chci v únoru nebo v březnu vrátit a absolvovat celý měsíc, protože cítím neskutečnou inspiraci a pocit naplnění a necelé dva týdny byla moc krátká doba na to učit se od takového učitele. Aspoň budu mít do té doby čas vše procvičovat.

Kam naše cesty povedou dál si přečtěte zase příště.

#HealingArts #Jóga #Inspirace